Hudba pro mě nikdy nebyla jen o tónech, ale o prožitku a pravdivosti. Moje cesta hudby začala, sotva jsem uměla mluvit. Kazeťák z Tuzexu a červené tlačítko REC - moje oblíbená zábava. Pak se doma ocitlo piáno, které se mnou zůstalo dodnes. Ale na mikrofon se mi podařilo zpívat až ve dvaceti letech. To, že jsem si mohla zazpívat v autobuse na průvodcovský mikrofon, když mi bylo osum, nepočítám.

Kapela Černá mutace z éry mého pobytu v Českých Budějovicích byla mou desetiletou srdcovou záležitostí a každodením hraním, zpíváním, skládáním a koncertováním převážně v jihočeském kraji.

Další etapou mé tvorby se stala Šumava, kde žiji dodnes.

Když jsem poprvé vstoupila do prastarého domu č. 2 ve Velharticích, věděla jsem, že jsem našla své studio a posléze i domov. Zde vznikl Miagon – prostor, kde se hudba může zapnout i ve dvě ráno, kde hudba tančí s energií místa, kde je dobře těm, kteří ho navštíví. Věřím v jednoduchost a v nahrávky, které v sobě nesou skutečný život.

O učitelství bych mohla povídat hodiny, takže jen zmíním mé patnáctileté působení v českém školství. Ale hodně, hodně má na mě vliv můj Petrof... tvořit hudbu, mluvené slovo, nahrávat, zpívat, jamovat... a mít to vše s kým  sdílet.

Mia (Fellow) Habichová